6. den – pátek 7. května 2010

Caldeirao Verde

… Z Queimadas, kde je stylový i kurník (obr. 131), jsme pokračovali třetihorním vavřínovým pralesem (což neznamená, že by ty stromy byly tak staré, ale že podobně vypadala ve třetihorách téměř celá Evropa), ve kterém se občas vyskytovaly zvláštně tvarované stromy (obr. 132), cestu z jedné strany určovala leváda (obr. 133) a pokud vedle byla nějaká strž, tak tu občas bylo i zábradlí (někde z něj ovšem zbyly jen sloupky spojené červenobílou igelitovou páskou – zkrátka nic pro lidi trpící závratěmi). Místní ochránci přírody dokonce v keřích vytvářejí improvizovaná krmítka pro ptáky (obr. 134). U některých přítoků do levády bylo trochu vlhčeji (obr. 135) a cestu zpestřovala čtveřice tunelů (obr. 136), kterými se občas muselo postupovat v podřepu, a sranda začala, když jsme se uprostřed začali vyhýbat se skupinkou v protisměru. Jinde pršela voda přímo nad cestou a bylo jí plýtváno mimo levádu (obr. 137).

Nakonec jsme dorazili až k vodopádu Caldeirao Verde (= zelený kotel), ke kterému se muselo doskákat přes kamenné pole (obr. 138). Voda zde padá ze značné výšky po téměř kolmé skalní stěně do jezírka, jehož barva dala vodopádu jméno (obr. 139 a 140)…